Fotogalerie
Premiér Babiš jednal o koronaviru s bavorským ministerským předsedou Söderem
Předseda vlády Andrej Babiš ve středu 4. listopadu 2020 videokonferenčně jednal s bavorským ministerským předsedou Markusem Söderem o pandemii koronaviru. Prioritou České republiky je ponechání otevřených hranic s Bavorskem a udržení přeshraničních ekonomických aktivit. Proto bylo nezbytné přijetí preventivních opatření v podobě testů, které jsou pro české pendlery bezplatné. „S panem ministerským předsedou jsem již za první vlny komunikoval intenzivně. Mluvili jsme tehdy o zdravotnickém materiálu. A také jsme mluvili o tom, jak Bavorsko potřebovalo, aby naši pendleři chodili do práce, takže ta spolupráce funguje, osvědčila se už za první vlny. A dnes jsme konstatovali, že Bavorsko zvládá druhou vlnu pandemie velmi dobře a naší společnou prioritou je ponechání otevřených hranic a udržení přeshraničních ekonomických aktivit,“ řekl Andrej Babiš. Ministerský předseda Söder během jednání potvrdil nabídku lůžek bavorských nemocnic pro české pacienty v případě potřeby. Česká republika je připravena Bavorsku tuto pomoc oplatit. „Mluvili jsme o solidaritě, já bych chtěl poděkovat panu ministerskému předsedovi za to, že nám bavorská strana rezervuje 100 lůžek intenzivní péče v případě, že to budeme potřebovat. Doufejme, že to zvládneme, ale je to pro nás důležité. Za tento projev solidarity moc děkuji. Je to velkorysé gesto a já chci potvrdit, že v případě bavorské potřeby budeme postupovat recipročně,“ řekl český premiér. Premiéři diskutovali také o bezpečnosti a aktuálním dění v Evropě. „Mluvili jsme o evropských problémech. Já si myslím, že velký problém je islámský terorismus. My v rámci Evropské rady diskutujeme o novém systému ohledně migrace a já jsem tlumočil panu ministerskému předsedovi stanovisko V4, že ilegální migraci musíme zastavit. Nemůžeme mluvit o tom, že to akceptujeme a že automaticky všichni, kteří přicházejí ilegálně na půdu Evropy, se tady můžou volně pohybovat. To je absolutně neakceptovatelné,“ doplnil premiér Babiš. Andrej Babiš pozval Markuse Södera na návštěvu České republiky k diskusi nad dlouhodobě důležitými tématy. V rámci česko-bavorské spolupráce se jedná například o modernizaci železnic. V letošním roce také podepsalo Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky se svými bavorskými kolegy deklaraci o výstavbě 5G koridoru mezi Prahou a Mnichovem, která bude novým pilířem spolupráce.
Na Štědrý večer bude padat sníh. ČT o Vánocích nadělí čtyři nové pohádky
I letos o Vánocích zvítězí dobro nad zlem. Učitel Václav, v podání Vojty Kotka, ve štědrovečerní pohádce O vánoční hvězdě zjistí, jak mocná je čistá a nesobecká láska. Ta je také hlavním motivem výpravného filmu Hodinářův učeň, který Česká televize uvede premiérově na První svátek vánoční. A je to rovněž láska, která zachrání celé království, a to ve třetí vánoční pohádce – příběhu Jána Sebechlebského O léčivé vodě s Lindou Rybovou v roli spravedlivé Paní vod a pramenů. Česká televize připravila i tradiční dárek pro neslyšící diváky, pohádku Loupežnická balada. „V této nelehké a nejisté době, v níž se nacházíme, a která pravděpodobně ještě nějakou dobu potrvá, se snažíme především pomáhat. Dětem, které nemohou do škol, rodičům, kteří se o ně doma starají i seniorům, jež často musejí omezit kontakt s rodinou. A stejně jako letos na Vánoce prostřednictvím tradičních Adventních koncertů pomůžeme potřebným, tak znovu přineseme našim divákům i tolik očekávané, nové vánoční pohádky. Zejména ta štědrovečerní se u nás stala tradicí, kterou si pravidelně nenechá ujít více než 2,5 milionu diváků,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a pokračuje: „Na Štědrý večer uvidí naši diváci premiéru příběhu O vánoční hvězdě, který propojuje lidský svět, inspirovaný obrázky Josefa Lady, s hvězdným nebem plným unikátních filmových efektů.“ V podhůří Západních Tater našel režisér štědrovečerní pohádky Karel Janák vhodné místo, kam umístit malebnou vesnici, v níž žije učitel Václav a kde se objeví hvězda Denička, kterou na zem srazila žárlivá Proxima. Po oblíbených Dvanácti měsíčcích se tak režisér opět vrací k zimním příběhům. „Tehdy jsem se zařekl, že už v zimě točit nebudu. Ale film O vánoční hvězdě by bez sněhu přišel o svou krásnou atmosféru. Takže jsem musel porušit své předsevzetí a znovu se pustit do zimního natáčecího dobrodružství,“ přiznává Karel Janák. „Byla to pro mě první větší práce po porodu, navíc s miminkem a v Tatrách, tak se mi s natáčením pojí spousta emocí,“ vzpomíná představitelka Deničky Tereza Ramba a žárlivá Proxima v podání Ani Geislerové ji doplňuje: „V mé poměrně bohaté kariéře pohádky úplně chybí, až na italskou Princeznu Fantaghiro a Anděla Páně, kde se mihnu zhruba na tři vteřiny. Toužila jsem po české. A když přišla Proxima, chtěla jsem už jen a jen ji.“ Na První svátek vánoční Česká televize nabídne výpravný snímek pro celou rodinu, Hodinářův učeň, o hrách osudu, lásce, lidské malosti, ale také odvaze, šikovnosti a dobrotě hlavních hrdinů. „Žánr pohádky je nesmrtelný, ale nikoliv bezedný, a proto se jisté motivy a schémata chtě nechtě opakují a vzájemně se sobě podobají. Vymyslet, napsat a realizovat originální příběh je kumšt. Pohádka režisérky Jitky Rudolfové je v mnoha ohledech atypická a originální, a to je, pevně doufám, dobré znamení,“ říká představitel hlavní role hamižného hodináře Viktor Preiss. Už posedmé bude součástí svátečního programu koprodukční česko-slovenská pohádka. Ta O léčivé vodě potěší na druhý svátek vánoční všechny příznivce příběhů o lásce a spravedlnosti. „Odmala miluji pohádky. Myslím, že v podstatě utvářely to, jaká jsem. Ovlivňovaly, jaká budu až vyrostu, v co věřím a jaké ctím hodnoty,“ říká Linda Rybová, jež si v příběhu zahrála Paní vod a pramenů. Tradicí České televize je i pohádka ve znakovém jazyce. V té letošní, Loupežnické baladě, se v hereckých rolích představí neslyšící herci. Chybět ale nebudou skryté titulky ani dabing. Dětská stanice České televize nabídne mnoho příběhů se sváteční tematikou a zahálet nebude ani web Déčka, který v úterý 1. prosince už podesáté spustí oblíbený interaktivní Adventní kalendář, který návštěvníky provede den po dni předvánoční dobou, tradicemi a naladí je na nejočekávanější svátky roku. ČT art připomene dvousté padesáté výročí narození Ludwiga van Beethovena. Diváci se mohou těšit na záznamy koncertů klasické i pop-rockové hudby, dozvědí se ale také zajímavé informace o herečkách Marilyn Monroe a Claudii Cardinal nebo režiséru Jiřím Menzelovi. Stanice ČT3 rozšíří od 12. prosince své vysílání do dvaadvacáté hodiny, a i o Vánocích zařadí do vysílání to nejlepší ze zlatého fondu. Připomene také významná výročí. Na Štěpána oslaví devadesáté narozeniny režisér a scénárista František Filip. Devadesátiny by letos slavil i režisér dvoudílné adaptace Babičky Antonín Moskalyk a sto let uplyne od narození herce Vlastimila Brodského. Bohatá vánoční nadílka bude pokračovat i v novém roce. Na diváky čekají úspěšné komedie – Poslední Aristokratka Jiřího Vejdělka nebo Vlastníci Jiřího Havelky, snímek, který získal tři České lvy a dvě Ceny české filmové kritiky. V neděli 3. ledna nabídne ČT1 i první díl nové minisérie Božena. Ve skutečném příběhu první české spisovatelky ztvární slavnou Češku v celkem čtyřech televizních filmech herečky Anna Kameníková a Aňa Geislerová. Kromě pohádek a Adventního kalendáře jsou neodmyslitelnou tradicí spojenou s Českou televizí také Adventní koncerty, které letos budou pomáhat již po třicáté. Veřejná sbírka opět podpoří čtyři neziskové organizace, letos pod patronací Jakuba Bažanta, Jitky Čvančarové, Václava Hudečka a Leony Machálkové. „Loni i předloni zaznamenala sbírka díky štědrosti diváků rekordní výsledky. Od svého vzniku pomohly Adventní koncerty sto dvaceti neziskovým organizacím, kterým rozdělily přes dvě stě sedmnáct milionů korun. Věřím, že vybraným organizacím diváci i přes nepříznivou situaci pomohou i letos,“ uzavírá generální ředitel České televize Petr Dvořák.
MMR zveřejnilo podmínky k podpoře COVID – podpora cestovního ruchu
Cestovní ruch patří k nejpostiženějším odvětvím pandemie koronaviru. MMR proto připravilo podporu s názvem COVID – podpora cestovního ruchu, která pomůže cestovním kancelářím, agenturám a průvodcům v cestovním ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj dnes (2. 11.) zveřejnilo podmínky podpory a nyní si žadatelé mohou připravit podklady k žádosti o dotaci. Celkově je připraveno půl miliardy korun. Podmínky ministerstvo detailně konzultovalo s profesními asociacemi - Českou unií cestovního ruchu, Asociací cestovních kanceláří ČR, Asociací českých cestovních kanceláří a agentur a Asociací průvodců. „Cestovní ruch trpí nedostatkem turistů kvůli současné pandemii. V tuto chvíli bohužel nelze odhadnout, jak se bude situace vyvíjet v dalších měsících. Právě cestovní kanceláře, agentury a průvodci nejvíce doplácí na nedostatek turistů a velmi omezené možnosti cestování, a proto jsme přišli s touto podporou. COVID – podpora cestovního ruchu se nejen snaží přesně zacílit tam, kde je to nejvíce potřeba, ale snaží se i rozvíjet a podporovat možnosti dočasného uplatnění průvodců v jiných odvětvích. Jednotlivé výzvy vycházejí z rámcových podmínek, které jsme již dříve schválili na vládě. Na základě domluvy s profesními asociacemi jsme v krátkém čase ještě upravili podmínky tak, abychom skutečně pomohli udržet úspěšné podnikatele nad vodou,“ uvedla ministryně Klára Dostálová. Ministerstvo pro místní rozvoj bude přijímat žádosti o podporu od 11. listopadu do 11. prosince 2020. Více informací a jednotlivé výzvy naleznete zde. Cestovní kanceláře: •Dotace činí nejvýše 2,5 % z plánovaných tržeb z prodeje zájezdů a z prodeje spojených cestovních služeb na rok 2020. •Dotace slouží na provoz a/nebo úhradu nároků zákazníků za zájezdy zrušené z důvodu pandemie v období od 20. 2 do 10. 10. 2020. Cestovní agentury: Dělí se na dvě části: •Dotace ve výši 500 Kč na pokrytí ztrát cestovních agentur za zrušený zájezd či lázeňský pobyt. Dotace bude počítána za zrušené zájezdy z důvodu pandemie v období od 20. 2. 2020 do 10. 10. 2020. Pokud jde o zrušené lázeňské pobyty, bude se dotace týkat jen těch, které byly na jaře zrušeny z důvodu uzavření provozu lázní. •Dotace ve výši paušálu podle příjmů (výnosů), které agentura dosahovala v roce 2019 za předpokladu, že zaznamenala více než 50% propad a že jde o agenturu, jejíž hlavní činností je příjezdový cestovní ruch. Dotace se bude pohybovat v paušálních pásmech 50 tis. Kč, 100 tis. Kč, 250 tis. Kč a 500 tis. Kč. Spojení obou podpor není možné. Průvodci: Při splnění zvláštních požadavků (viz zde) může průvodce požádat o dotaci ve výši 50 000 Kč; za předpokladu, že: •poskytne nejdéle do 30. 6. 2021 školskému zařízení výchovně vzdělávací služby v rozsahu nejméně deseti vyučovacích hodin, což poskytovateli dotace prokáže výkazem práce potvrzeným ředitelem školy nejpozději do 31. 7. 2021, nebo •absolvuje do 31. 12. 2021 další vzdělávání, či rekvalifikační kurz akreditovaný MŠMT za účelem dalšího uplatnění na trhu práce, což prokáže poskytovateli dotace příslušným dokladem (osvědčením apod.) nejpozději do 31. 1. 2022. Podmínka absolvování dalšího vzdělávání či rekvalifikačního kursu se považuje za splněnou i tehdy, pokud bylo plnění této podmínky započato před podáním žádosti o poskytnutí dotace, kdykoli v průběhu rozhodného období. Pokud nesplní některou z podmínek výše, bude mít nárok na poskytnutí dotace ve výši 40 000 Kč. Za rozhodné období, k němuž se podpora vztahuje, se považuje období od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020.
Restaurace Charlie Mariánské Lázně
Vyhledáváte-li poctivou kvalitní kuchyni, příjemné a tiché prostředí v historickém stylu Mariánských Lázních, může Vás oslovit nabídka české rodinné restaurace Charlie, nacházející se v lázeňském centru, v krásné poklidné Anglické ulici nad horizontem hlavní třídy města s výhledem do parkových scenerií, kterými jsou Mariánské Lázně od svého vzniku proslulé. Restaurace je umístěna v suterénu secesního domu, který je vyhlášen za kulturní památku. Těšíme se na vaší návštěvu. Kolektiv restaurace Charlie.
V Českém muzeu hudby už na vás čeká Hudební zvěřinec
Ačkoliv je Národní muzeum v těchto dnech pro veřejnost uzavřené, stále v jeho objektech probíhají přípravy na nové výstavy a nejinak tomu je i v Českém muzeu hudby. Tam nyní vznikla nová výstava s názvem Hudební zvěřinec, která vás zavede do úžasného světa, kde se hudba prolíná s říší zvířat. Tuto novou výstavu budete mít možnost navštívit hned po znovuotevření objektů Národního muzea. Pokud vás zajímá, kde všude se můžete v hudbě setkatse světem zvířat, pak si určitě nenechte ujít novou výstavu určenou pro děti i dospělé s názvem Hudební zvěřinec. Jak již sám název napovídá, výstava se zaměřuje především na hudbu a hudební nástroje, kde je hlavním pojítkem zoologický námět. Stranou nezůstane ani divadlo, různá knižní vydání zpěvníků a ilustrace s hudebními a zvířecími motivy. K poslechu jsou zde populární a lidové písničky, slavné skladby, ale i skutečné zvuky přírody. Díky spolupráci s Přírodovědeckým muzeem Národního muzea si navíc prohlédnete preparáty zvířat, o kterých se v písních zpívá. Chybět nebudou ani krásné skladby inspirované zvířaty, jako například Labutí jezero, Karneval zvířat nebo Let čmeláka. Návštěvníci se na této výstavě dozvědí i množství zajímavých informací jako například, proč se některé části hudebních nástrojů jmenují po zvířatech, nebo že mnohé nástroje připomínají zvířata svým tvarem. Uvidíte historický serpent, který vypadá jako had či arabský buben, jež je pro svůj tvar nazýván sloní nohou. Výstava Hudební zvěřinec bude k vidění v Českém muzeu hudby až do konce roku 2021. Veškeré informace o otevírací době a vstupném naleznete na oficiálních stránkách Národního muzea na www.nm.cz.
Skauti znovu pomáhají Lince seniorů, zajistí nákupy a pochůzky
Junák – český skaut znovu spojuje síly s organizací Elpida, která dlouhodobě provozuje celostátní bezplatnou Linku seniorů 800 200 007. Pracovníci Linky budou telefonicky přijímat poptávky od seniorů po celé zemi a dospělí skauti a skautky se budou moci díky jednoduché webové aplikaci přihlásit k pomoci konkrétním lidem ve svém okolí.„Stejně jako na jaře je i nyní zásadní, aby lidé z ohrožených skupin omezili návštěvu míst s vysokým rizikem nákazy. Tento apel však v současnosti nezaznívá příliš silně. Proto přichází skautský vzkaz: zůstaňte v bezpečí a využijte pomoci skautů a skautek,“ říká starosta Junáka – českého skauta Josef Výprachtický. Linka seniorů 800 200 007 je anonymní a bezplatná telefonická pomoc pro seniory a osoby pečující o seniory. V čase koronavirové epidemie posílila významně svůj provoz a poskytuje seniorům i jejich blízkým informace a podporu, volající ale také přímo propojuje s dobrovolníky. „Každý den teď volá řada seniorů, kteří se cítí být onemocněním COVID-19 ohrožení a chtějí se vyhnout místům s vyšší koncentrací lidí. Potřebují například doručit nákup či léky,” vysvětluje vedoucí Linky seniorů Kateřina Bohatá. Pracovníci Linky mohou díky speciální webové aplikaci spojit volajícího se skautským dobrovolníkem v jeho okolí. Dobrovolníci pak pomáhají s nákupem základních potravin a dalších základních potřeb, vyzvedáváním léků v lékárně nebo třeba s platbou složenek. „Na jaře byla tato pomoc velmi důležitá, a to nejen prakticky, ale také proto, že samotný kontakt s dobrovolníkem byl pro seniory povzbuzením,” dodává Bohatá. Do jarní fáze projektu Skautská pomoc se zaregistrovalo přes sedm stovek skautů a skautek. Systém Skautské pomoci (www.skautskapomoc.cz) má celorepublikovou působnost a je postavený na propojování konkrétní poptávky seniora v konkrétním místě, kterou přijmou pracovníci Linky seniorů, a dospělých skautských dobrovolníků a dobrovolnic. Ti se sami hlásí na jednotlivé úkoly a zavazují se k jejich splnění. Pomoc může být i pravidelná a dlouhodobá. Do systému se mohou registrovat pouze dospělí členové a členky Junáka – českého skauta ve věku 18 až 60 let. Při registraci mmj. se zavazují, že budou v maximální míře dodržovat pravidla bezpečné pomoci.Výhodou Linky seniorů a Skautské pomoci je, že senioři mohou vyřídit vše po telefonu, nemusí umět pracovat s internetem a mít k němu přístup. Co Linka seniorům nabízí? „Dokážeme sestavit krizový plán, pokud má senior potíže a neví, jak je řešit. Pomůžeme mu se uklidnit a získat ztracenou rovnováhu, dát relevantní informace a propojit s konkrétní službou či pomocí,” uvádí Bohatá. Bližší informace najdete na webu www.elpida.cz a www.skautskapomoc.cz Kontakty: Linka seniorů tel.: 800 200 007 – každý den od 8 do 20h – www.linkasenioru.cz
Aleš REJL - fotograf
Fotograf, který žije v současné době v Mariánských Lázních se fotografii vážně zabývá od roku 1990. Ve své tvorbě zůstává stále věrný klasické černobílé fotografii. Zpracováním negativu až po výslednou fotografii mu umožňuje mít celý proces pod kontrolou. Nejčastěji fotografuje na střední a velké formáty. Má rád krajinářskou a portrétní fotografii.
Zlaté Mariánské Lázně - Monografie Libora Martinka o Chopinovi konfrontuje realitu s fikčním světem literatury
Monografie Libora Martinka o Chopinovi konfrontuje realitu s fikčním světem literatury OPAVA - Ke své druhé odborné specializaci, totiž hudební vědě, se vrátil v těchto dnech literární vědec, překladatel, básník a pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a mimořádný profesor Vratislavské univerzity doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D. Ve své nejnovější publikaci Fryderyk Chopin v české literatuře (Slezská univerzita 2013) se opět vrací ke vztahu a vzájemnému prolínání dvou krásných umění - hudby a literatury. Jak vyplývá z názvu, ústředním motivem monografie je osobnost polského hudebního skladatele a klavírního virtuóza období romantismu Fryderyka Chopina. Autor vychází ze své předchozí stejnojmenné studie, kterou představil na literárněvědné konferenci, Evropská dimenze české a polské literatury - Europejski wymiar literatury czeskiej i polskiej, konané v Opavě v listopadu 2010 (otištěna byla ve sborníku konference, jenž vyšel v Opavě v r. 2011, s. 277-303, a v upravené verzi pak také v odborném polském časopise Porównania č. 9/2011 na s. 154-170, který vychází na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani). Původní práci však pro knižní vydání významně upravil, doplnil, přidal obsáhlý poznámkový aparát, včetně četných odkazů na prameny, literaturu i elektronické zdroje. Stejně obsáhlý je také jmenný rejstřík osobností. Autor však především využil nově získaných poznatků, které získal především analýzou materiálů archivu Domu Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. O kvalitě monografie pak jednoznačně hovoří tři posudky, které na ni vypracovali literární vědci prof. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc., dr. hab. Kazimierz Maciąg a muzikolog PhDr. Petar Zapletal. Všichni lektoři se shodli na tom, že takto kvalitní práce je v mnohém přínosná a podobu tištěné publikace si zaslouží. Hned v úvodu textu připomíná Libor Martinek skutečnost, že Chopin během svého života navštívil české země celkem čtyřikrát. Pobýval v Teplicích, navštívil i další česká města, ale šťastné chvíle prožil zejména v Karlových Varech, kam přijel za svou rodinou v roce 1835, a o rok později v Mariánských Lázních, aby se setkal s rodinu Wodzińských. Opakovaně také navštívil Prahu a své tamější přátele. Několik českých spisovatelů se proto věnovalo beletrizaci nebo odbornému historickému zpracování těchto pobytů. Kniha je členěna na dvě základní části. V první se Libor Martinek věnuje vztahu hudby a řeči v tvorbě Fryderyka Chopina, ve druhé, rozsáhlejší, inspirací osobností a hudbou Fryderyka Chopina v literárních dílech. V souladu s názvem publikace se Libor Martinek zaměřuje hlavně na obraz Chopina, jeho života a díla v česky psané literatuře, především v poezii. Nezapomíná ani na prozaická díla, jak beletristická, tak dokumentární či paradokumentární žánry, ale i na publikace vydané u příležitostí Chopinových výročí nebo na film. Kladně lze přijmout také fakt, že textovou část publikace doplňují ilustrace a grafiky opavského rodáka Osvalda Klappera z cyklu Chopin v Čechách, které Martinek dostal k dispozici ještě před úmrtím tohoto výtvarníka, jenž větší část svého života prožil v Praze. Chopiniany, nad kterými se Martinek podrobněji zastavil, jsou Chopinovské akordy Oldřicha Zemka, Fryderyk a Marianna (Chopin v Mariánských lázních) Kamila Bednáře, Chopiniana Josefa Pávka, Hledání modrého tónu Jiřího Karena, Růže pro Fryderyka Vladimíra Mareše, autorky zastupuje Karla Erbová a její dvojjazyčná sbírka poezie Již nikdy nedovolím požáru – Już nigdy pożarem mi nie płonąć v polském překladu jablunkovského básníka Jana Pyszka. Nebyl by to Libor Martinek, kdyby se na popisovanou problematiku, alespoň v krátkosti, nepodíval také z jiné strany, v tomto případě především z polské. Ať už zmiňuje polsky píšící slezské autory žijící na Ostravsku a Těšínsku nebo klasické polské literáty, kteří se ve svém díle k Chopinovskému odkazu přihlásili. V závěru pak Libor Martinek vysvětluje, proč publikace vznikla.V české poezii a próze věnované Fryderyku Chopinovi se často setkáváme s kultovními i legendistickými artefakty, v nichž se svět objektivní pravdy a umělecké fikce (fiktivního světa literatury) míjejí. Rovněž odborná životopisná literatura o Chopinovi není prosta omylů. Na to jsme se pokusili v naší monografii poukázat konfrontací historické reality s fikčním světem básnického nebo prozaického díla. Publikaci, kterou finančně podpořila opavská firma Václav Pirunčík, vydala v červenci letošního roku Slezská univerzita v Opavě. Text: Martin Kůs
Promluvy JUDr. Miloslava France
Promluva o sv.Václavu Bratři a sestry , přátelé, co pro nás znamená postava sv.Václava, světce, patrona a dědice české země ? Pro některé naše občany je to případně den volna, pokud tento svátek vyjde na všední den, mnozí z nás si z povinné četby od Aloise Jiráska Staré pověsti české vzpomenou na Blanické rytíře pod vedením svatého Václava, který s tímto vojskem zachrání naši zemi až bude nejhůře a pak budou padat hlavy našich nepřátel. Někteří vědí, že místem tradičního uctívání sv.Václava je Stará Boleslav, místo jeho mučednické smrti, kam každoročně směřuje Národní svatováclavská pouť, které se účastní nejvyšší duchovní a státní představitelé naší země. Jako žák devítiletky a později student jsem při pobytech u svých příbuzných v Čelákovicích vždy zajížděl autobusem do nedalekého Brandýsa nad Labem, odkud jsem šel procházkou přes most do Staré Boleslavi, do románské baziliky sv.Václava, kde je u původního kostelíka sv.Kosmy a Damiána, pojatého do této baziliky, mučedniště t.j. místo smrti tohoto světce, kde na pískovcovém sousoší se sv.Václav drží kruhu kostelních dveří ( v kostele bylo za středověku právo azylu) a vrah Hněvsa do něj vráží kopí. Rád při této příležitosti vzpomínám tehdejšího duchovního správce této baziliky, kanovníka Jana Lebedu, pozdějšího generálního vikáře a pomocného biskupa Pražského, který nám návštěvníkům kostela s úctou ukazoval posvátné relikvie a to drátěnou košili ( tzv.krzno) sv.Václava a rukavici biskupa sv.Vojtěcha. Připomeňme si přátelé životní osudy a mezníky našeho nejvýznamějšího národního světce. Narodil se okolo roku 907 až 908 podle tradice na Stochově u Libušína. Jeho otec byl kníže Vratislav, syn prvního českého doloženého knížete Bořivoje a jeho manželky sv.Ludmily. Matkou byla Drahomíra z rodu Stodoranů, která sice byla navenek křesťanka, ale divoký duch jejího národa se odrážel v její povaze. Z manželství Drahomíry a Vratislava se narodilo sedm dětí a to tři chlapci – nejstarší sv.Václav, pak Boleslav a nejmladší Spytihněv, který zemřel v útlém věku, a dále čtyři dcery, z nichž je jménem doložená Přibyslava a dále dle legend Střezislava, provdaná za knížete Slavníka na Libici, která byla matkou sv.Vojtěcha. Sv.Václav byl po narození pokřtěn slovanským knězem, nejspíše Pavlem, který žil na dvoře Václavovy babičky sv.Ludmily. Tento kněz Pavel učil později malého Václava slovanskému písmu a to na Tetíně, vdovském sídle sv.Ludmily, kde později byla tato světice z příkazu své snachy Drahomíry 16.září 921 najatými vrahy Tuňou a Gomoněm zavražděna uškrcením provazem či závojem. Budoucímu knížeti se dostalo hlubšího vzdělání na Budči při kostele sv.Petra, kde učitel této školy Uceno učil děti domácích velmožů latině. Otec Václavův kníže Vratislav nalezl smrt v mladém věku 33 let asi roku 920 až 921 na jedné z vojenských výprav proti Maďarům, kteří ohrožovali Velkomoravskou a Německou říši i České knížectví. Po smrti otce byl Václav ještě mlád, aby se ujal vlády, byl však přesto lidem uznám vévodou a posazen na vévodský otcův stolec. Vzhledem však k jeho chlapeckému věku svěřili velmoži nezkušeného vévodu s jeho bratrem Boleslavem na vychování babičce kněžně Ludmile. Vláda země pak do plnoletosti Václavovy ( pravděpodobně do 18 let) svěřena jeho matce, ovdovělé kněžně Drahomíře. Vláda Drahomíry byla poskvrněna zavražděním tchyně Ludmily, k čemuž byla dohnána klikou vladyků, kterým se protivil příliš křesťanský směr, ovlivňující knížete Václava, a tak nebylo nesnadné ze strany velmožů přesvědčit energickou a po moci prahnoucí Drahomíru, že Ludmila se chce sama zmocnit vlády. Mládí Václavovo bylo tedy pohnuté, vyrůstal uprostřed utrpení . Když se ujal vlády, byla země rozdvojena intrikami na sebe vzájemně nevražících stran. Německá říše se ohlásila r.922 vpádem bavorského vévody Arnulfa. Okolo roku 925 začal Václav sám vládnout, plný energie a silné vůle, kterou zdědil po matce. Jednou provždy se však rozešel se stranou, která byla u vlády za jeho matky a svoji matku Drahomíru, označenou za původkyni nepokojů zapudil do ústraní na Budeč. Později, když byl zjednán klid, ji povolal zpět na Pražský hrad. Na začátku vlády nechal přenést ostatky babičky sv.Ludmily z Tetína do Prahy, je pohřbena v bazilice sv.Jiří. Velmi důležité jsou zprávy životopisců, jak se Václav snažil o reformu soudnictví ve své zemi, zasahoval přímo do soudního jednání a snažil se co nejvíce omezit počet odsouzení k smrti. Skupoval na trhu otroky a dával je pokřtít. Na základě svolení řezenského biskupa dal postavit kostel sv.Víta v Praze a nechal stavět i další chrámy. Jeho činnost přispěla k reorganizaci země a ke zvýšení mravní a kulturní úrovně národa. Věnoval však i péči svému vojsku, neboť byl nucen hájit svého dědictví proti mocnému kmeni Zličanů. Bránil se také r.929 vpádu krále Německé říše Jindřicha I. Ptáčníka, který u zemské brány zneškodnil Václavovo vojsko a s vévodou bavorským Arnulfem stanul před Prahou. Václav viděl, že by byl boj marný, a tak po uvážení, aby zachránil zemi a sídelní město před zpustošením, podrobil se Jindřichovi a začal opět Německé říši odvádět poddanský poplatek ( tzv. tribus pacis, v té době běžný), který později činil 500 hřiven stříbra a 120 volů. Historikové v tom uznávají moudrost a prozíravost knížete Václava. Přesto však Václav nezískal přízeň všech svých poddaných. Jeho šíření křesťanství nebylo po chuti mnohým vladykům, jejichž obrácení z pohanství bylo spíše povrchní. Václav zakazoval i některé zvyky z pohanských dob. Jeho smírná politika vůči Německé říši se nezamlouvala bojovným pánům, z nichž mu mnozí vyčítali slabost a nedostatek odvahy. Nespokojenci našli spojence, ba vůdce, v osobě vlastního bratra Václavova, Boleslava. Boleslav byl drsné a nepoddajné povahy, prahnoucí po moci. Brzy odložil poslední obavy a rozhodl se zbavit bratra násilně, v čemž ho posiloval značný počet nespokojenců, též z pohanských kruhů. V Praze mohli těžko uskutečnit plán vraždy vzhledem k Václavovým přátelům a jemu oddaným vojákům. Proto byl sv.Václav vylákán do Staré Boleslavi do Boleslavova hradu na svátek posvěcení chrámu sv.Kosmy a Damiána a tam když ráno po večerní dlouhé oslavné hostině šel do kostela na bohoslužbu byl u úmyslně zamčených dveří chrámu zabit – proboden kopím a to roku 929. Boleslav pak nechal povraždit Václavovy věrné a spěchal se svými do Prahy, aby se zmocnil vlády. Tělo Václavovo bylo pochováno blízko kostela na Boleslavi. Tento maličký kostel sv.Kosmy a Damiána byl však brzy rozšířen, takže se hrob světce ocitl v kostele. Bratrovrah Boleslav ustoupil všeobecnému přání lidu a nechal světcovy ostatky 4.března 932 přenésti z Boleslavi do Prahy a uložit v chrámu sv.Víta. Od konce 10.století byl Václav v Čechách i v celé Svaté říši římské pokládán za světce V raném středověku bývalo považováno přenesení ostatků světce do chrámu za kanonizaci ze strany církve. Václavovo prohlášení za svatého se mohlo stát řezenským biskupem, k jehož diecézi Čechy patřily do roku 973, či prvním pražským biskupem Dětmarem nebo jeho nástupcem sv.Vojtěchem, za něhož byl jeho svátek definitivně stanoven. Ke cti svatého Václava byly stavěny kostely, nejstarší v Praze je románský kostel na Proseku ; na vikariátu a okresu Jičín máme kostely zasvěcené sv.Václavovi ve Veliši, Samšině a Kozojedech. Václav se stal příkladem českých panovníků a ochráncem českého vojska - o zázračné zásahu sv.Václava v bitvách se píší legendy, divotvorná moc se připisuje kopí sv.Václava . Na denárech je zobrazován jako rytíř s kopím,mečem a štítem, připraven bojovat za svůj národ. Zbožný král Karel IV.měl zvláštní úctu ke sv.Václavu. Jeho péčí byla vyzdobena kaple sv.Václava v katedrále sv.Víta, kterou začal stavět v novém gotickém slohu. Královská koruna, kterou dal zhotovit roku 1346 měla spočívat na lebce sv.Václava, a nazvána proto svatováclavskou. Tato koruna se stala symbolem české státní nezávislosti a státnosti. I jím založenou univerzitu postavil pod ochranu sv.Václava. na stále užívané univerzitní pečeti klečí Karel IV. před sv.Václavem. Na Karlštejně je kaple sv.Václava s krásnými freskami ze života světce. V kapli svatováclavské u sv.Víta v Praze je známá socha sv.Václava od Petra Parléře z r.1378. Velmi důležitý a zajímavý doklad svatováclavské úcty ve 13. a 14. století je píseň Svatý Václave, která má některé znaky společné s nejstarší českou písní Hospodine pomiluj ny, neboť i ona připomíná, že vznikla na základě řecké invokace ( t.j. prosby) Kyrie eleison ( Pane smiluj se). Svatý Václav se dostal do básní našich předních básníků např. Františka Halase ( Praze ), Jana Zahradníčka ( z roku 1944 báseň Svatý Václav) a snad nejkrásnější báseň z roku 1892 od Josefa Václava Sládka, později zhudebněná, kterou se se svatým Václavem rozloučíme: Svatý Václave, české kníže slyš, hlasy k Tobě pozvedáme v tu nadhvězdnou říš. Tisíc tomu let, cos byl kníže náš, Tobě byla řada věků jako noční stráž. Ale přes Tvou zem, za těch tisíc let, vln jak mořem převalilo všelikých se běd. Ale tys je znal, při svém lidu stál, tys té země nezapomněl, již jsi miloval. V tísni duše své, v číše hořkostech, jméno Tvé za útočiště, měla na svých rtech. V skvoucím brnění, , slávou zářící, v čele vojsk jels na svém koni, s černou orlicí. Svatý Václave, volá tě Tvůj lid, vrať své zemi požehnání, vrať své zemi klid !!!
Libor Martinek: Fryderyk Chopin v české literatuře 2. část
Oproti předchozím sbírkám se v Již nikdy nedovolím požáru proměňuje i autorčina poetika v tematice i symbolice, mění se i rytmus veršů, slovní expresivita. Jak tvrdí Harák: "Snaha o dopovězení, dešifrování (alespoň básnickým obrazem) [je] nahrazena nyní záměrnou torzovitostí: torzo jako symbol." Souhlasíme s dalším Harákovým postřehem, že Erbová přechází od šiktancovské poetiky k poetice halasovské - k torzu, které je nadějí. "Z něj vyrůstá poezie přesného výrazu; plná zámlk - a v ní je velmi mnoho nedořečeného, více otázek než odpovědí." Ústecký literární kritik, sledující poezii Erbové soustavně (tj. od 90. let minulého století, neboť Harák je ročník 1964), hází přitom rukavici do ringu kognitivní lingvistice. "Díky Karle Erbové, díky jímavosti jejích veršů se stáváme také my alespoň na chvíli vyhnanci z bezpečí ne-citelnosti: abychom jako každý skutečný umělec a každý člověk skutečně milující jen okamžik kráčeli bosou nohou po ostří nože. Abychom pochopili, že jsou i chvíle, kdy se cit stává přítěží a kdy už se nevyznáme ani v sobě, natož abychom pochopili druhého: A obrostlí jsme kaktusy a trny. Kdy je jazyk, jímž sdělujeme své pravdy, jímž se sdělujeme, spíše překážkou naší vzájemnosti. Kdy nás o existenci srdce nebo duše přesvědčuje nikoli idyla, ale bolest." Ve vývoji české poválečné poezie, tedy z pohledu literární historie, můžeme tvorbu Karly Erbové připojit k druhé vlně tzv. poezie "květňáků" (tvorba autorů kolem časopisu Květen, jenž vycházel v letech 1956-1959), tedy k autorkám typu Vlasty Dvořáčkové a Jany Štroblové, s níž Erbovou spojuje stále systematičtější příklon ke stylu nenápadné a nevtíravé filosofické rozpravy. Působivost novější básnířčiny tvorby, do níž patří i pojednaná sbírka, spočívá v údernosti a kategoričnosti přirovnání a obdivuhodné tvůrčí invenci. Dejme ještě jednou slovo Vladimíru Novotnému: "Básnířka promlouvá vytříbeným jazykem, téměř prostým epitet, ozdůbek a výplní, po proradné hraně mezi uměním a sentimentem se pohybuje s taktem, který vtiskuje jejím obrazům původní svěžest a zároveň zcela výjimečnou přesnost." Zbývá pojednat o prózách českých autorů inspirovaných Fryderykem Chopinem, respektive o pracích jednoho jediného autora, o němž dosud víme - Vladislava Mareše (1925-2004). Jak už napovídá titul Marešovy novelky Růže pro Fryderyka (1993), autor se zabývá pobytem Chopina v Mariánských Lázních a jeho nenaplněnou láskou k Marii Wodzińské. Novela je symbolicky zarámována onou růží, kterou Maria dala Fryderykovi v lázních a on si ji pak uschoval. Rámcová spona (motiv růže) se neobjevuje hned na začátku novely. Ta je zahájena nejprve prologem, který tvoří Karenova báseň Chopin v Mariánských Lázních (Marie Wodzińská). Začátek prozaického textu se odvíjí od Chopinova pobytu na Majorce, teprve v druhé kapitole se rozvíjí obraz skladatelovy cesty z Paříže do Marienbadu přes Nancy ("rád na toto město vzpomíná, což nepochází odsud rodina jeho otce?"). Vladislav Mareš ve svém prozaickém textu uvádí i některé smyšlenky o Chopinově životě. Na tyto skutečnosti před námi již upozornil Jaroslav Simonides: "George Sandová proslavila svým perem (a svou indiskrétností) společný pobyt s Fryderykem Chopinem v klášteře Valdemosa na ostrově Mallorka." Pobyt, který skončil zcela neromanticky zhoršením umělcova zdravotního stavu, byť zde navzdory svým potížím zkomponoval Preludia op. 28. "Díky francouzské romanciérce se do Chopinova životopisu vloudilo mnoho legend, mimo jiné i ta o vzniku takzvaného Dešťového preludia. Této legendy použil i autor Růže pro Fryderyka (...)." Časová inverze na ose Mallorka (hic et nunc) - Mariánské Lázně (ex ante) je vyvolána vzpomínkou na šťastný pobyt v lázních. V první části novely jsou také nejhojněji využity hudební motivy napomáhající k vystižení duševního stavu skladatele ve Valdemose a k popisu skladatelova hudebního světa: "Proč se ještě nevrací George s dětmi z nákupu v Palmě? Je zde nerad sám, zvlášť když přichází večer. (...) Náhle se rozhodne, usedne ke klavíru a lehce, vzdušně preluduje. Zachycuje ve své zjitřelé mysli monotónní dešťové kapky resonující s neochvějnou pravidelností na taškách střechy starého kláštera. Byly balzámem odkapávajícím s nebe na jeho bolavou duši. Byly čarodějkou odvádějící do úplně jiného světa. Větrné poryvy a zaskřípání žaluzií okenic přerušily Chopinovo preludium. Až po chvilce znovu lehce nasazuje a ze hry se vynořuje balada g moll. Hudba smutku, ale i touhy a vášnivé lásky. Tu jsem hrával Maryně, blesklo mu hlavou, snad už v Drážďanech, ale určitě v Mariánských Lázních. Tehdy před dvěma léty v Čechách jsem byl znovu tak šťastný!" Pak se objevuje v novele poprvé motiv dopisů od Marie a symbolika uschlé růže: "Chvíli mlčky postál, pak se obrátil k zásuvce stolu a chvatně vyhledal svazek dopisů spolu s uschlou růží pečlivě zabalenou v hedvábném papíře. Proč to tenkrát nedopadlo jinak, přemýšlel Fryderyk. Tolik lásky bylo mezi mnou a Maryňou a dnes zbyl jenom smutek. Moja bieda! Opatrně položil své relikvie na piano a hrál. Hrál a v tu chvíli byl rád, že je sám. Znovu se ozývala balada g moll, tentokrát plná vzpomínek..." Ve finále díla Fryderyk vzdychá nad posledním dopisem, který mu Marie zaslala do Paříže: "Kam se poděla naše velká láska? Marie, už jenom Marie! Byla vůbec mezi námi nějaká. Vtom se Fryderykovi zdálo, že zaslechl hlasy vracející se George a obou dětí. Rychle složil dopisy do obálky, převázal stužkou a na chvíli zaváhal. Pak chvatně nadepsal Moja bieda! Ano, můj smutek, můj veliký životní smutek! A přiložil k obálce suchou opadající růži. Růži pro Fryderyka!" Autor novely si některá fakta přizpůsobil pro svou potřebu, ať už z důvodu neznalosti novější literatury, nebo pro potřebu dramaturgie díla. Jaroslav Simonides ve svém doslovu k Růži pro Fryderyka upozorňuje, že "rodina Wodzińských byla od začátku - ne tedy až po slavné "černé hodince" v Drážďanech, proti sňatku Marie a Fryderyka. Jakou roli v tom odehrál Mariin otec, Wincenty Wodzińsky, také již se asi nikdy nedovíme, ačkoli podle jiného cyklu legend byl to právě on, kdo se celou autoritou hlavy rodiny proti sňatku postavil." Jak jsme již uvedli na jiném místě příspěvku, není prokázáno, že to byl Mariin otec, kdo stál zásadně proti sňatku obou mladých lidí, proti tomuto záměru se stavěl rozhodně jeho bratr Maciej, který na něj mohl mít vliv, a přispěly k tomu i další nepříznivé okolnosti. Vladislav Mareš nechal hraběte Wodzińského vstoupit i do svého díla jako hlavu rodiny už v Mariánských Lázních, kde však onoho památného roku 1836 nebyl, "aby do lázeňské pohody vnesl bolestný tón příštího rozchodu obou mladých zamilovaných". Jak si také povšiml poučený autor doslovu, další básnickou licencí autora Růže pro Fryderyka je pobyt Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Mariánských Lázních během Chopinova pobytu: "Felixova sestra Rebecca skutečně v lázních byla, ovšem již provdaná za profesora Dirichleta." Spolu s polonistou Simonidesem na novelce oceňujeme i Marešovy znalosti Mariánských Lázní i jejich okolí v první polovině minulého století. Dá se říci, že je Vladislav Mareš umí v naraci díla nenásilně předvést. Údajně vznikly i další části Marešovy "dobové fresky", věnované Chopinovým pobytům v Praze, v Karlových Varech, na Děčíně a v Teplicích. "Příběhy jsou již napsány, čekají na svého objevitele" - těmito slovy zakončuje svou rozpravu Jaroslav Simonides. A skutečně posmrtně vyšel Marešův biografický román Brilantní valčík, Návštěvy Fryderyka Chopina v Čechách (2000). Není vyloučeno, že některé další texty zůstaly v pozůstalosti prozaika, jenž jevil živý zájem i o další osobnosti světa hudby. V Marešově románu (nebo snad "tetrameronu" - souboru tří novel?) byla jako první část přetištěna Růže pro Fryderyka (1836), následuje Pražský mazurek (1829) a konečně Valse brillante (1835). Již z datace v titulech jednotlivých novel (nemluvě o jejich obsahu) je patrné, že kniha měla být jinak sestavena. Podle našeho názoru by knihu měly otevírat první návštěvy Chopina v Čechách, tedy část Pražský mazurek, poté měl následovat Valse brillante, teprve na závěr Růže pro Fryderyka, která svým časovým rámcem dokonce přesahuje až do doby skladatelova pobytu na Mallorce, k němuž došlo dva roky po té, kdy se Fryderyk v Mariánských Lázních setkal s Wodzińskými. Nejde jen o chronologické a prostorové zařazení zobrazených událostí, ale i o syžet, který mohl z hlediska kauzálních souvislostí gradovat až do onoho proslulého klavíristova zoufalého zvolání ze zklamané lásky - "Moje hoře!", jímž nadepsal svazek dopisů s Marií Wodzińskou. Na rozdíl od Růže pro Fryderyka nebyla Marešova licentia poetica v dalších dvou novelách tak výrazná. V Pražském mazurku vzbuzuje jistou pochybnost přítomnost Ignaze Shuppanzigha a Carla Czernyho při Chopinově rozloučení s přáteli a známými ve Vídni před jeho odjezdem do Prahy. Přestože Chopin tohoto slavného vídeňského klavíristu, pedagoga a skladatele nepochybně osobně znal, blíže skutečnosti je, že se Chopin sám zašel s Haslingerem, Schuppanzighem a Czernym požehnat. Mareš kupodivu opomíjí skutečnost, že ve Vídni se Chopin setkal i s hrabětem Mořicem Lichnovským, jenž byl Beethovenovým důvěrným přítelem. Jeho bratr, kníže Karel Alois Lichnovský, patřil k nejvýraznějším skladatelovým mecenášům a dvakrát jej hostil na svém zámku v Hradci nad Moravicí; Beethovenův vztah k českým zemím byl zjevný, ale setkání Chopina s Lichnovským nemuselo být předmětem spisovatelovy pozornosti a zobrazení této situace se proto nestalo součástí autorova uměleckého záměru. Kromě toho Mareš chybně uvádí datum Chopinova příjezdu do Prahy: "Bylo po poledni 22. srpna, když spěšný vůz z Vídně dorazil za velkého kodrcání a otřásání do Prahy." Ve skutečnosti přijel o den dříve - 21. srpna, o svém příjezdu informoval rodinu dopisem datovaným 22. srpna. Mareš mohl být zmýlen již Holzknechtem, jenž ve své práci Chopin v obrozenecké Praze 1829 uvádí, že Chopin poslal rodině dopis datovaný 23. srpna 1829 a o něco dále, že skladatel přijel spěšným poštovním vozem z Vídně do Prahy 22. srpna 1829. Chopin cestoval z Vídně do Prahy podle vlastních slov dvě noci a jeden den. Vladislav Mareš v Chopinově vnitřním trpkém monologu, který v něm vyvolalo blahosklonné Klengelovo jednání s ním jako s malým žáčkem během návštěvy u Pixise, také sugeruje, že klavíristovi varšavští učitelé "Živný, Elsner, Würfel mají kořeny právě zde, v Čechách". To platí jistě o Vojtěchu Živném i Václavu Vilému Würfelovi, ale neplatí to již o Józefu Elsnerovi. Za zmínku by snad stála i skutečnost, že Chopin ve svých osmi letech na svém prvním veřejném koncertu 14. 2. 1818 přednesl Koncert e moll českého skladatele Vojtěcha Jírovce. K pozoruhodným dramaturgickým postupům v ději románu patří i Chopinovo údajné setkání s matkou tříletého Miroslava Tyrše a zejména s chlapcem samým, jenž se narodil na zámku v Děčíně jako syn zámeckého lékaře nebo příběh v příběhu - pianistovo vymyšlené setkání s Mozartovým synem Franzem Xaverem Wolfgangem Mozartem, s nímž se v hotelu U Zlaté růže o několik týdnů minul. (Známe příjezd Mozartova syna, nevíme již, kdy přesně z lázní odjel.) Vladislav Mareš projevuje dobrou obeznámenost s českými chopiniany i se skladatelovou korespondencí, kterou v části Valse Brillante doplňuje i o materiály z thunovského archivu v Děčíně (mj. citáty z deníku komtesy Anny). Kromě znalosti s archiválií a literatury, především hudebně historické, prozrazuje i schopnost charakterizace postav, plastického vykreslení dobových reálií a umného stavění historických kulis příběhu - jakoby celou řadu míst nejprve osobně navštívil (to jistě nelze vyloučit) a pak výborně popsal, což přispívá k Marešově cti i jako autora literatury faktu. Ponechme na závěr našeho příspěvku bez komentáře snad podložený názor překladatele, polonisty Jaroslava Simonidese na literární ohlasy osobnosti a tvorby polského skladatele: "Kromě Polska, umělcovy vlasti, v žádné jiné evropské zemi, kde Chopin pobýval, nevzniklo tolik uměleckých děl inspirovaných osudy geniálního skladatele. A je to zárukou, že toto téma, nejen velké, ale i vděčné, bude se v naší vlasti dále rozvíjet a vzkvétat." Dodejme, že mnohé z českých chopinian vyšly jen bibliofilsky a zasloužily by si reprezentativnější vydání ve větším nákladu a s paralelním polským překladem, jehož se zatím dočkala pouze sbírka básnických epištol Karly Erbové (za překlad by stály Bednářovy, Karenovy a Pávkovy chopinovsky laděné sbírky veršů), vydaná ovšem na české půdě, zatímco v Polsku, pokud je nám známo, zůstala prakticky neznámá, jelikož tam nebyla distribuována a tím pádem zůstala v polských literárních časopisech nerecenzována, zájemci o poezii nečtena. (Z technických důvodů nebylo možné uvést poměrně obsáhlý poznámkový aparát včetně početných odkazů na prameny a literaturu. Celá studie vyšla tiskem ve sborníku příspěvků z literárněvědné konference "Evropská dimenze české a polské literatury - Europejski wymiar literatury czeskiej i polskiej", konané v Opavě ve dnech 10. - 11. 11. 2010 (sborník vyšel v Opavě v r. 2011), a poté také v polském časopise Porównania, 2011, č. 9, s. 154-170, který vychází na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani.) P.S. Zvláštní poděkování náleží paní Růženě Knedlíkové za zprostředkování materiálů z archivu Domu Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. Copyright, 2012, by Libor Martinek
Počasí
Mariánské Lázně
In-počasí
Fotogalerie
Mariánské Lázně
Zlaté Mariánské Lázně - Antonín Barták - houslař
Zlaté Mariánské Lázně - Richard Náhlovský akademický malíř / academic artist.
Aleš REJL - fotograf
Zlatá města - Malíř výtvarník Drahoslav Šolta
MgA. David Kurc profesionální fotograf
